#ceskyholkynacestach

Cestovat může každý!
Budapešť jak ji vidí Věra

Budapešť jak ji vidí Věra

První návštěvu Budapešti jsem dlouho odkládala, říkala jsem si, že je to blízko a mohu tam zajet kdykoliv. Tento rok přišel ten správný čas. Letenky byly za pár korun, sehnali jsme hezký hotel kousek od centra a vydali se do krásné Budapešti.

Doprava z letiště

Let trval sice chvíli, ale nakonec když si spočítáte čas, který strávíte cestou na letiště, na letišti, v letadle, cestou z letiště, tak jsme cca jen o hoďku / dvě méně, než kdybychom cestovali vlakem. Příští návštěvu vyzkoušíme určitě vlakem. Z letiště jsme jeli taxíkem. V Maďarsku funguje aplikace Taxify, na chvíli jsem zajásala, ale také tam fungují přísná pravidla pro taxíky. Ceny mají všichni stejné a nejsou tam rozdíly jako například u nás. Pokud po vás někdo bude chtít vyšší cenu, tak s ním nejezděte.

Předepsané ceny jsou nyní takové:

  • nástupní sazba 700 Ft (55 Kč)
  • za kilometr 300 Ft (23,70 Kč)
  • čekáni za minutu 75 Ft (6 Kč)

Ubytování

V Budapešti je mnoho krásných možností ubytování. Tentokrát jsme nevolili Airbnb, ale Booking. Za fajn cenu jsme sehnali ubytování ve Fraiser Residence Budapest na pešťské straně města, kousek od Bulváru Corvin. Při cestování si nepotrpíme na takovém „luxusu“, ale jednou za čas proč ne. Fraiser je moc pěkný hotel a ty snídaně! Z hotelu jsme se pešky za 40 minut dostali do centra a v okolí bylo plno obchodů, kaváren a restaurací.

První večer

Jelikož jsme přiletěli později odpoledne, tak jsme se rozhodli procházkou najít nějakou pěknou restauraci na večeři a zároveň si projít kousek noční Budapešti. Tentokrát jsme nevybírali nic dopředu, i když doporučení jsme měli hodně, ale dali na to, co nás zaujme. Kroky nás zavedly na Mikszáth Kálmán tér, roztomilou uličku plnou malých restaurací. Na konci uličky, na takovém krásném malém náměstíčku, je Zappa Bistro. Z venku bistro působí velmi svěže a uvnitř je stylové, příjemné s hrozně milou obsluhou. Během návštěvy jsem si začala hledat více o tomto bistru a dočetla jsem se, že na stěnách jsou zachovalé nástěnné malby – jakýsi perspektivní 3D pohled na ulici. Psali také, že se jedná o jediné a nejzajímavější místo v Maďarsku s takto zachovalými malbami. Každopádně jídlo bylo výborné a posezení také moc fajn. Určitě to nebyla poslední návštěva, příště se tu také určitě zastavíme.

Po večeři jsme se vydali procházkou po uličkách Budapešti zpět k hotelu. Byl páteční večer a na Corvin bulváru to opravdu žilo. Hodně mladých veselých lidí venku, různé druhy barů a také nás překvapili obchody 18+, nevěděli jsme co to je. To jsou obchody s alkoholem a cigaretami. Cigarety si jen tak všude nekoupíme, ale jen v těchto speciálních obchodech, jsou to snad trafiky s konsesí. V Maďarsku hodně bojují proti kouření, ale všimli jsme si, že stále hodně maďarů kouří 🙂

Zappa Bistro
Předkrm z maďarských delikates

Den druhý

Druhý den jsme vstali brzo a po snídani vyrazili do centra. Nevyužívali jsme hromadnou dopravu, ale rozhodli se vše projít pěšky. Podle navigace jsme šli ulicemi a uličkami směrem k Dunaji, tak abychom se dostali k Řetězovému mostu – Széchenyi Lánchíd. 

Během procházky jsme procházeli „budapešťskou Pařížskou“, Váci utca. Z Váci utca jsme došli uličkami na ulici Joszéfa Attily a dostali se tak až k mostu. Most se mi velmi líbil, jen kdyby tam nebyly takové davy turistů. Ale je to stejné jak v Praze na Karlově mostě.

Zámečky na Řetězovém mostě

Když jsme byli pod Hradním vrchem – Vár-hegy, tak jsem strašně chtěla jet lanovkou nahoru, ale ta fronta nás odradila. Pod vrchem prodávají lístky na takové mini autobusy, které mají 5 stanovišť. Na každém si můžete vyskočit, projít si vše a buď na tom samém, nebo na dalším si zase naskočit a popojet dál. Vyjeli jsme tedy tím nahoru a projížďka byla moc hezká. Na Hradním vrchu jsme prošli téměř vše. Nejvíc mě chytla za srdce Rybářská bašta a ten výhled! Na vyhlídce jsme se zdrželi, abychom si mohli ten pohled na Budapešť opravdu vychutnat. Do toho nám hrála harmonika, velká romantika, co vám budu povídat. Bohužel jsme se nepodívali do podzemí Hradního vrchu, máme na seznamu příští návštěvy. Po tom, co jsme prošli všechny významné památky, zatoulali jsme se v místních uličkách, jen tak, bez plánu a navigace. To byla jedna z nejkrásnějších procházek. Z Hradního vrchu jsme šli kolem Dunaje a věhlasných lázní Gellert na most Svobody. Už bylo pod mrakem a dost se ochladilo, tak most trochu ztratil své kouzlo. Na hodně fotkách je v noci osvětlený a působí úchvatně.

Dalším místem, kde jsme se zastavili byla Velká synogoga v ulici Dohány. U synagogy jsme se také na chvíli zastavili v Café Zenit na kávu a výborný maďarský plněný chléb. Od Velké synagogy to je kousek do Cigar Tower, vyhlášeného obchodu s doutníky. No, zas takové vau to nebylo, pro milovníky doutníku to musí být spíše zklamání. Velký výběr nemají a pan prodavač byl velmi otrávený. Z Cigar Toweru jsme to měli půl hodinky na hotel a prošli jsme krásné opuštěné uličky a odpočinuli si tak od davů turistů.

Zvláštní zvyk

Po cestě jsme si začali všímat na ulicích v naší čtvrti velkého množství nábytku, matrací, bytových doplňků. Vypadalo to, jako kdyby se každý ze čtvrti kolem našeho hotelu stěhoval, stěhoval na ulici. Části ulic až přípomínali skládku. Nikdy jsem nic podobného neviděla. V hotelu jsme se ptali co se to děje. Bylo nám vysvětleno, že tam mají takový zvyk, při kterém dáte na ulici věci, které nechcete. Ven je můžete dávat v sobotu a v neděli dopoledne. Vyhozené věci si pak může kdokoliv vzít, když se mu budou hodit. Je to vždy rozdělené na čtvrti, my jsme měli smůlu, že zrovna v naší čtvrti to probíhalo tento víkend. Věci, které si nikdo nevezme a zůstanou i v neděli po oběde na ulici, začnou popeláři nakládat a odvážet. Na ulicích pak můžete vídat bezdomovce jak si spí na 3 matracích, mají své vlastní křesílko, stoleček… V neděli ráno jsme si pak všimli jak skupiny lidí mají naschromážděný vybraný nábytek kolem sebe, nejstarší člen hlídá svoji hromadu než přijedou mladší s dodávkou do které si pak vše naloží.

Neděle, den poslední

V neděli jsme měli čas už jen dopoledne, tak jsme se rozhodli zajet na Náměstí hrdinů a projít si i okolí. Na Náměstí hrdinů  nás zaujal Památník Tisíciletí – Millenniumi emlékmű, který jsme prošli a nafotili (velmi fotogenické místo:-). Z náměstí jsme prošli kolem známého kluziště Városligeti Műjégpálya až k Vajdahunyad Castle, kde se mi opravdu moc líbilo. Prošli jsme si i zahradu kolem a pak už museli spěchat pro kufry a na letiště.

Krásné Náměstí Hrdinů
Vajdahunyad Castle

Být den a půl v Budapešti je opravdu málo. Výhodu to má ovšem v tom, že máme již seznam míst, které chceme vidět příště. Je to krásné historické město, které nestačí navštívit jednou. Na první pohled jsem se do města nezamilovala, jako například do Edinburghu nebo Londýna, ale možná o to větsí bude láska k tomuto městu. Našla jsem si tam svá místa a uličky, které mě učarovaly.

Věra
#ceskyholkynacestach

Your email address will not be published. Required fields are marked with *.