#ceskyholkynacestach

Cestovat může každý!
Edinburgh jak ho vidí Věra

Edinburgh jak ho vidí Věra

První výlet v roce 2018 se povedl nad moje očekávání. Mým nejoblíbenějším evropským městem hned po Praze je Londýn a nečekala jsem, jak mne okouzlí Edinburgh. Do Edinburghu se budu ráda vracet každý rok. Město má neuvěřitelnou historickou atmosféru, kouzelnou architekturu a hlavně za necelou hodinu procházkou jste z centra u moře na krásné rozlehlé pláži.
Ranní káva v Café Truva na Royal Mile
V každém městě ráda poznávám kavárny, bary a restaurace, které nejsou ve všech průvodcích. Navíc ráda chodím po městech a poznávám město takové jaké je. Díky Blance konečně poznávám i památky a místa jak ona říká “must see”. Budu se snažit vystihnout Edinburgh z mého pohledu, tedy z pohledu.
Poprvé v životě jsem bydlela v hostelu a byl to super zážitek. Hostel Safestay je úplně v centru, za rohem Cowgate street a Edinburgh Castle 10 minut pěšky. První noc jsme jen tak bloudily uličkama a vždy jsme se ocitly na rohu naší ulice Vzhledem k tomu, že nás ubytování stálo libru na noc, tak jsme se rozhodly užít si pořádně jídlo a pití.
Bar 50, 50 Blackfriars, Edinburgh
Musely jsme samozřejmě ochutnat poctivou anglickou snídani, kterou jsme si daly hned v Bar 50 (50 Blackfriars street). Bar 50 je součástí hostelu Safestay. Za pár korun jsme si nandaly na talíř vše co k anglické snídani patří a měly ještě neomeznou konzumaci nápojů. K obědu bylo tradiční Fish and Chips v malém bistru na hlavní ulici kousek od Edinburgh Castle. Je to zvláštní, ale poprvé jsem v Británii měla fakt dobré toto typické jídlo. Nenechte se zlákat velkými poutači od fastfoodových okýnek, kde mimo jiné nabízejí i hamburgery nebo párky v rohlíku. V Edinburghu najdete plno “no name” krásných bister a jídlo je tam několikanásobně lepší a z čerstvých surovin. Další na seznamu byl Haggis, národní skotské jídlo z vnitřností (chutná to mnohem lépe než to zní). Variaci Haggisu můžete vidět už na snídaňovém talíři. Večeri jsme si dopřáli v opravdu krásné restauraci The Albanach (197 High Street). Restaurace Albanach je v jednom z těch krásných historických baráčků a po vstupu jsme zjistili, že zadní části restaurace patří okýnka na která jsme koukaly hned první večer. Restauraci jsme nevybraly podle průvodce, TripAdvisoru ani Facebooku, ale podle velmi milé slečny, která nám první noc poradila jak se dostat domů Haggis jsme si objednaly zapečený s bramborami a sýrem. Koukám, že jsem se o jídle docela rozepsala a to jsem se ještě nedostala k pivu. Pár jsme jich vypily a hlavně Guiness!
Bannerman’s, 212 Cowgate.
V pátek večer jsme zavítaly do rockové hospody Bannerman’s na panáka. Mě osobně jsou tyto podniky nejbližší a atmosféra tam byla parádní! Jack s colou levnější než pivo a v zadní části byl koncert. Až druhý den, za světla, jsem se dozvěděla jaké legendy do Bannerman’s taky zavítaly! O to víc jsem byla unešena, že na stejném baru pily kapely jako třeba Guns N‘ Roses, Cinderella, Rainbow, Faster Pussycat, Motley Crue a mnoho dalších. Domů jsme to pak měly kousek, Safestay je hned za rohem.
Bannerman’s, 212 Cowgate.
Poslední podnik (síť kaváren), které nesmím opomenout je mé oblíbené Café Nero. Po celé Británii na ně určitě narazíte.
O památkách tolik psát nebudu, jelikož si je snadno najdete v průvodcích nebo na Googlu. Za jeden den jsme měly prohlédnuté celé centrum a ke konci se jen tak procházely uličkami. Troufám si říct, že je Edinburgh malé město a je téměř nemožné se v něm ztratit. Toulání uličkama a poslouchání skotského přízvuku mě neomrzelo ani za 3 dny.
Při toulkách bez cíle jsme se dostaly na dva hřbitovy. Hřbitovy jsou v Edinburgu jiné než známe z Prahy, Milána nebo ostatních měst. Nejsem žádný milovník hřbitovů, ani je nevyhledávám, ale když už jsme se na ně dostaly, tak jsme je prošly. Jeden byl kousek od skotského sídla královny Alžběty, paláce Holyrood. Staré náhrobní kameny, zelená, pečlivě upravená tráva a zvláštní strašidelná atmosféra. Druhý hřbitov Old Calton Burial Ground je známější a je z něj zase úplně jiný pohled na Calton Hill.
Jeden z největších zážitků byl výlet na Portobello beach. Miluju moře a pláže a Portobello je zase trochu jiná pláž než známe z jižní Evropy. Plno mušlí, studený vítr a klid. Na pláž jsme šly podstatnou část pěšky (než jsem uklouzla na zmrzlém chodníku) a jely zastávku autobusem. Je to opravdu kousek z centra, cca 45 minut pěšky, a projdete si zase odlišnou část města. Plno malých anglických baráčků, malá předměstí a všude chcete bydlet. Dostanete se do takového běžného života města a potkáváte starousedlíky. Na zastávce jsme se zapovídaly s paní, která žije ve čtvrti Portobello, a vyprávěla nám, jak je to krásné místo na bydlení – kousek od pláže, kousek od centra a velmi klidná čtvrť. Na pláži jsme byly docela brzo a nepotkaly skoro nikoho, jen pár pejskařů a běžců. Na kávu a hot dog jsme se zastavily v Nobles Ice Cream Café, což je herna pro děti a dospělé. Na automatech jsme nechaly poslední libry. Myslela jsem si, kolik jsem nevyhrála kupónů, a dostala jsem za to jen malý pytlík bonbónů (ten mini pytlíček mě nakonec stál pět liber)! Radost z výhry ale byla opravdová. Nedokážu říct, co to bylo za hru, protože jsem jen házela malé mince a z automatu lezly kupóny
Když jsme se vrátily na pláž, tak moře díky přílivu bylo blíž, vlnky na písku zmizely a pláž vypadala úplně jinak.
Úchvatná Portobello Beach!

Vím, že se do Edinburghu zase brzy vrátím a nejvíc mě bude bavit už se jen tak procházet městem a po pláži. Všechny památky a důležitá místa jsem prošla a další návštěvy si budu užívat jen město takové jaké je, pít kávu a užívat si “potterovskou” atmosféru. Všichni jsou velmi milí, ochotní a ten přízvuk!

Na závěr vám chci doporučit vyhlášené místo, kde si dát dobrou skotskou whisky! Na doporučení jsme navštívili Whiski bar & restaurant na 119 High Street. Ochutnala jsem whisky Imperial a na chvíli zapomněla, že za chvíli odlétáme! A milovníci interiérů si také přijdou na své.

See you soon dear Edinburgh!

Whiski bar & restaurant, 119 High Street!
0

Your email address will not be published. Required fields are marked with *.