#ceskyholkynacestach

Cestovat může každý!
Kyoto, aneb hon za pravou gejšou

Kyoto, aneb hon za pravou gejšou

Kyoto je podle řady zdrojů údajně nejkrásnější město v Japonsku. Je pravda, že je zde doslova na každém rohu nějaká památka, která stojí za navštívení a celé město má i osobitou atmosféru, je však nutno říci, že davy turistů tam byly tak velké, že jsme po pár hlavních dominantách začali vyhledávat spíše místa ne tolik známá, hlavně abychom se jim vyhnuli. V Kyotu jsme strávili celkem 2 dny, navštívili jsme různé chrámy, bambusový les, opičí park, viděli jsme 1001 soch budhů a 4 pravé gejši.
Fushimi inari-taisha
Asi nejznámnější fotky z Kyota pocházejí právě odtud, červené brány torie jsou pro celé Japonsko typické. Toto místo je ojedinělé tím, že je tu těchto červených bran stovky, a jsou z nich vytvořené stezky vedoucí k vyrcholu kopce Inari. Tyto brány a okolní svatyně tu stojí již více než 1300 let. Toto místo určitě stojí za to navštívit, my jsme se tu ale setkali s davy turistů, kteří nám zážitek značně znepříjemnily. Říkali jsme si proč je tu tolik lidí? Možná to bylo proto, že byla sobota, možná proto, že se toto posvátné místo nachází hned vedle zastávky hromadné dopravy a nebo proto, že se tam neplatí žádné vstupné? Těžko říct, ale i tak to mělo něco do sebe.
Tisíc budhů
První den v Kyotu jsme ještě vyrazili hledat tajemné sochy budhů. Nevěděli jsme kde to je a ani jak se to jmenuje, měli jsme jen jednu fotku staženou z internetu. Došli jsme k chrámu, ve kterém jsme mysleli, že tyto budhy uvidíme. Ještě předtím než jsme si ale koupili vstupenku jsme se u kasy zeptali a zjistili jsme, že je to úplně někde jinde. Po asi 20 minutách chůze jsme konečně došli na místo, byl to chrám Sanjusangen-jo. Po vstupu dovnitř jsme opravdu viděli 1000 zlatých soch budhů, 1 velkou sochu uprostřed, 28 soch ochránců vesmíru a 2 chrámové ochránce, bohy hromu a větru. Toto místo na nás opravdu zapůsobilo, nebylo tam moc lidí a velká hala plná starobylých soch tak na nás působila hodně tajemně.
Pravé gejši ve čtvrti Gion
Konečně nastal podvečer a my jsme se vydali na hon za pravými gejšami. Z více zdrojů jsme si přečetli, že večer chodí pravé gejši do práce právě ve čtvrti města zvané Gion. Čtvrť jsme prošli skoro celou, ale žádnou jsme neviděli. Zašli jsme si tedy na večeři, na typické místní jídlo zvané okonomiyaki, což je taková vaječná omeleta naplněná vším možným (příště můžete očekávat článek o japonské kuchyni). Po večeři jsme šli ještě jednou zkusit štěstí do uliček “gejší čtvrti”. Nakonec se na nás usmálo štěstí rovnou dvakrát. Aby bylo jasno, zahlídnout pravou gejšu není jen tak. Spousta turistek se za ně převlíká a dělá si selfie s každou sakurou. Pravá gejša se ale pozná tak, že je celá nalíčená na bílo, všechny jsou stejné, mají masivní ozdoby ve vlasech a nikde se nezdržují. Opravdu obě gejši co jsme tu potkaly měly hodně na spěch, šly přímo do práce a ani se neohlídly, kolem nás jen proběhly, ale alespoň nějakou fotku jsem stihla udělat.
Kopec Arashiama
Do části města Arashiama s volně pobíhajícími opičkami a bambusovým lesem jsem se těšila snad nejvíc. Abychom se však dostali až k opičkám, museli jsme vyšlápnout na kopec nad město, což ve 30°c nebylo jen tak. Opičky běhaly všude kolem nás, po cestě jsme dostali pár rad jak se chovat aby nás nenapadly. Na kopci jich byly desítky a já je hned chtěla fotit zblízka. Hned jak jsem si před opici klekla, tak se naštvala, zrudla a vycenila zuby . Pan hlídač mě upozornil, že některé opice jsou vzteklé a že se nedoporučuje chodit k nim takhle blízko. Některé opice se u klece nechávali krmit návštěvníky parku, bylo zajímavé, že opice byly venku a návštěvníci v kleci. S opicemi jsme strávili asi hodinu a pak jsme vyrazili k bambusovému lesu. Po cestě jsme potkali místní mladíky táhnoucí rykši a také jsme viděli další dvě pravé gejši, které pravděpodobně jeli buď na výlet, nebo na focení a nebo tam jely pracovně doprovázet klienta, ale to jsou jen naše dohady.
Zlatý pavilon Kinkakuji
Doslova zlatý hřeb naší návštěvy Kyota. Vyrazili jsme tam až těsně před zavíračkou a vyhnuli se tak davům turistů. Zlatý pavilon Kinkakuji je pokrytý tenkými pláty čistého zlata a je opravdu krásný, hlavně jak se odráží v jezírku před ním. Pavilon obklopují rozlehlé zahrady v japonském stylu. Když jsme se prošli kolem pavilonu a vyfotili asi sto fotek, tak jsme se dostali k baráčku, kde se dělal čajový ceremoniál. Za 500Y (cca 100Kč) nám podali zelený matcha čaj v krásném porcelánu a k tomu cukrový dortík s plátkem pravého zlata. Byl to zajímavý zážitek.
Tak Kyoto je za námi. Ačkoliv se nám tam líbilo moc, tak preferujeme raději odlehlejší místa s méně turisty. Viděli jsme tu ale dokonce 4 pravé gejši, což se jen tak někomu nepoštěstí, takže naší výpravu považujeme za úspěšnou. V příštím příspěvku vám přiblížíme japonskou kuchyni, která je opravdu rozmanitá.

Your email address will not be published. Required fields are marked with *.