#ceskyholkynacestach

Cestovat může každý!
Špinavé a rušné Tokio, pravda nebo mýtus?

Špinavé a rušné Tokio, pravda nebo mýtus?

Vždycky jsem si myslela, že Tokio je rušné město plné smogu, špíny a pochmurné atmosféry, opak je ale pravdou. Tokio mě přímo okouzlilo, v první řadě je zde opravdu spousta krásných starobylých chrámů, ke kterým se váže zajímavá historie. Dále je zde krásně čisto (o tom se nám může v Praze jenom zdát), nikde na ulicích ani v dopravních prostředcích nenajdete ani smítko, ale hlavně japonci jsou extrémě milí, přívětiví a nápomocní cizincům. Ikdyž je pravda, že japonci v angličtině zrovna “neválí”, tak se za každé okolnosti snaží cizinci pomoc zorientovat se a navigují rukama nohama, jeden pán šel s námi dokonce skoro 15 minut pěšky, úplně jiným směrem než měl namířeno, ke Government building abysme tam trefili, protože nevěděl jak nám to anglicky vysvětlit. V Tokiu jsme strávili skoro 3 celé dny a v následujících řádcích se vám budu snažit popsat to nejzajímavější z toho, co jsme navštívili.
Imperial Palace
Na Imperial palace jsem se těšila snad nejvíc, nedošlo mi však, a nikde jsem si ani nepřečetla, že se k němu vůbec nesmí. Slavná fotka královského paláce je pořízena z takového rozlehlého prostrenství, které se nachází v podstatě hned u hlavní silnice vedoucí přímo od centrální vlakové stanice v Tokiu. Celou dobu jsem doufala, že se dostaneme dovnitř a uvidím ho víc z blízka. Jeden den byly otevřené zahrady kolem paláce, protože byl plný květ sakur a japonci to mají jako svátek, chodili jsme tedy v areálu kolem paláce, ale k paláci samotnému nás vůbec nepustili. To tedy bylo pro mě trochu zklamáním, ale to byla snad jediná věc, tak honem k těm pozitivnějším.

Imperial Palace
Gyoen National Garden
První den v Tokiu jsme vyrazili do zahrad, protože jsme byli celí natěšení na sakury. Nejdřív nás tam sice nechtěli pustit, protože jsem měla v batohu placatku s whiskey z Edinburghu , tu jsme ale nakonec před vchodem schovali do křoví a pak už jsme mohli v klidu dovnitř. Zahrady jsou opravdu rozlehlé a sakury byly úplně okouzlující. Protože byla zrovna neděle, tak zde bylo i spousta místních, relaxujících na dekách pod sakurami. Ostatní přítomní japonci se bavili děláním selfíček s každou sakurou v parku, ale nedivím se jim, sama jich mam taky několik . V zahradách se dají také koupit místní sladkosti, jako například mochi, nebo rýžové knedlíky v sladké sojové omáčce. Vstupné do zahrad bylo cca 200Y což odpovídá 40Kč.

Rozkvetlé sakury nás opravdu okouzlily
Meiji Shrine
Chrám Meiji Jingu byl postaven na počest císaře Meiji a císařovně Shoken a nachází se v centru Tokia jen kousek od stanice Harajuku. Tento chrám patří k těm novějším, protože byl při 2.světové válce zničen a znovu vystavěn, to mu ale vůbec neubírá na osobité atmosféře, je to totiž jeden z nejoblíbenějších chrámů pro místní obyvatele. V Japonsku jsou před vstupem do každého chrámu fontánky různých tvarů a designů, kde si místní omývají ruce aby se očistili, funguje to dost podobně jako v Čechách se svěcenou vodou v kostele. Chrám Meiji Jingu obklopuje rozlehlý areál zahrad, kde je i čajová zahrada a do celého areálu vede hned několik vstupů, s typickými japonskými branami, tzv. Torie.

Meiji jingu shrine

Voda na omývání rukou, nikoliv na pití!!
Tsukiji market
Největší rybí trh na světě. Najdete tu široký výběr čerstvých ryb a mořských plodů. Od 5 hodin ráno tu také probíhá aukce rybího masa a porcování těch největších tuňáků. Na tuto podívanou se však dostane jen velmi omezený počet návštěvníků. Je tu také spousta stánků, kde můžete ochutnat různě připravené ryby, sushi a spousta druhů zeleniny.

Dobroty na rybím trhu
Yasukuni-jinja shrine
Druhý den jsme se podívali k zdánlivě nevýrazné a hodně opomíjené svatyni Yasukuni. O jeho historii sice moc psáno, zjistili jsme ale, že je zasvěcena vojákům a civilistům, kteří zemřeli v boji za japonského císaře. Jsem ale moc ráda, že jsme toto místo neminuli a zašli se tam podívat. Vchod do areálu je opět označen obrovskou bránou torii za níž na křižovatce přístupových cest tyčí velká socha samuraje. Atmosféra této svatyně byla opravdu příjemná, ve vzduchu poletovaly okvětní lístky sakur a vonělo kadidlo, také tam nebylo tolik turistů, což jsme opravdu uvítali.

Svatyně Yasukuni
Shibuya
Další nej, tentokrát je to největší křižovatka světa. Budu se asi opakovat, ale i tady se nám strašně líbilo. Po této křižovatce sice ve špičce projde až 3000 lidí, takže je to trochu mačkanice, ale má to něco do sebe. Přečetli jsme si v průvodci, že jeden z nejlepších výhledů na rušnou křižovatku je z protějšího Starbucks, tak jsme toho využili a dali jsme si matcha frappuccino, což byl opravdu super nápad. Příchuti matcha tea jsme při našem pobytu v Japonsku doslova propadli.

Matcha frappuccino, vynikající
Asakusa shrine
Jak se říká, to nejlepší na konec. U tohoto chrámu jsme byli až úplně nakonec, byli jsme trochu v časovém pressu, a tak jsme mysleli, že ho vynecháme, ale ještě že jsme to stihli. Pro mě to bylo úplně nejvíc okouzlující místo v Tokiu. Ve čtvrti Asakusa je hromada malých krámků s různými dobrotami, suvenýry, kimony a vším možným. Při procházení těchto krámků narazíte na velkou honosnou vstupní bránu k tomuto chrámu. Na rozdíl od ostatních chrámů, které jsme zatím navštívili je tady velký červený lampion, se kterým jsem se taky musela vyfotit. V areálu chrámu je také pagoda, což je vysoká několikapatrová budova v klasickém japonském stylu. U tohoto chrámu jsme také zrovna chytli západ Slunce, tak asi i to na mě tak zapůsobilo, že se mi tam tolik líbilo. Všude tam také chodily místní dívky převlečené za geishi, později jsem zjistila, že potkat opravdovou geishu je vzácnost a že všechny tyto dívky tedy nejsou opravdové geishy . BTW nám se podařilo v Kyotu chytit i tu opravdovou, o tom ale zas příště.

Vstupní brána k Asakusa shrine

Mě se prostě nejvíc líbil ten obří lampión

Your email address will not be published. Required fields are marked with *.