#ceskyholkynacestach

Cestovat může každý!
Taiwanský týdeníček – 1. týden

Taiwanský týdeníček – 1. týden

Přijde mi to jako kdybych přiletěla včera, a ono už je to týden. Hlásím se vám tedy s prvními dojmy o Taiwanu. Napíšu vám 3 moje první poznatky o Taiwanu, a taky co jsem tak nějak celý týden dělala.

  1. Trochu jiný level

Hned na začátku jsem zjistila, že Taiwan je oproti západnímu světu trochu jiný level, hlavně co se hygieny týče. Nejdřív jsem si myslela, že to je záležitost jenom rodiny, u které bydlím, nicméně čím dál tím více jsem si jistá, že se tu všeobecně hygiena moc neřeší :D. Ne, že bych byla nějaká citlivka, ale možná že i bydlet pod stanem by bylo lepší. Nicméně si začínám zvykat a snad to tu teda zvládnu. Takže pro shrnutí, špína (snad za 100 let) je všude, chlupy, černý vlasy jsou prostě všude, zprvu se člověk štítil i nalít vodu do hrnečku, naštěstí jsem si přivezla svůj cestovatelskej plecháček, takže cajk :D.

Pouliční stravování

2. Strašně milí lidi

To, že jsou tu lidi opravdu milí a hodní, to je pravda. Vůbec jim nevadí, že jim ale vůbec nerozumíte, prostě na vás mluví čínsky a smějou se :D, je to kouzelný. Paní v kantýně ve škole mi dala dvojnásobnou porci knedlíčků, než bylo psáno, a salát navrch. Nakonec chtěla ještě míň peněz, než to mělo stát, fakt jsem to nepochopila, ale bylo to od ní moc milý. Až mi bylo líto, že jsem jí neuměla říct nic jinýho, než Sie-sie (čínsky děkuji). I rodina, u který bydlíme je moc milá. Celkově jsou tu lidi víc pohodáři než v čechách, jsou k sobě ohleduplný a hodný. To je pro mě moc pěkný zjištění :).

3. Země neobjevená turistama

Je to fakt, že oproti Japonsku, kde jsem taky letos byla, tak tu vůbec nejsou na turisty připraveni. Téměř nic není v latince, což je pro mě dost problém, hlavně teda na autobusový stanici :D. Ani menu v restauracích nejsou v latince, takže jsem trochu ztracená. U chrámů a svatyň se nevybírá vstupné (což by se vám v Japonsku teda opravdu nestalo :D). Na cizince tu teda nejsou zvyklí, takže všude na mě koukaj jak z jara.

Zatím asi největší chrám, co jsem tu viděla, a ticket office nikde?

Moje náplň první týden

První den jsem přiletěla teda do Taipei, což je hlavní město, a odtud pak rychlodráhou (cca 30 minut) do Taichungu, který se nachází víc na jih na západním pobřeží. Autem by se to jelo asi 3 hodiny, ale jízdenka na rychlodráhu zase stojí kolem 400Kč, což není zrovna levný. Hned první den po příletu (podotýkám, že jsem přiletěla o půlnoci místního času) mě pan profesor hnal na business schůzku do nějaký firmy. Musím říct, že pan profesor je opravdu hodně akční a už mi naložil práce asi na měsíc, blbý je na tom to, že si myslí, že to budu mít za týden hotový :D. No nic nehodlám se z toho hroutit, ale je fakt, že většinu času trávím, ve školní knihovně :(. V sobotu jsme se byli podívat v muzeu zemětřesení, a to bylo opravdu zajímavý, normálně jsme chodili mezi spadlými baráky. Jen pro informaci, to zemětřesení bylo v roce 1999 a muzeum je kousek od centra Taichungu.

A takhle to tam vypadá

Při cestě do muzea zemětřesení jsme tedy vyjeli z „bohatého“ centra města do „chudší“ oblasti, kde jsme teda ani nesehnali nic k jídlu, protože nás nikdo nechtěl obsloužit, asi že by nám nerozuměli nebo se báli. Baráčky tu byly polorozpadlý a bylo vidět, že tady je zase úplně jiný život než ve městě. Mě se strašně líbilo to, že tam volně u cesty rostly banány, kokosy a dokonce i papáji, že by si je mohl člověk normálně utrhnout a rovnou sníst. Jen že ještě nebyly moc zralý, ale stejně jsem to takhle ještě nikdy nikde neviděla, dokonce ani na Havaji ne.

Banány
Alespoň teda myslím, že je to papája 😀

V průběhu prvního týdne se mi ještě podařilo dvakrát se utrhnout ze školy dřív a jít se projít po městě. Město je to opravdu velké (2,3mil. obyvatel) a co je zajímavý, že tu skoro nikde nemaj semafory pro chodce, takže nikdy nevim kdy mam jít a když už, tak mam pocit, že mě něco přejede, tak radši běžim 😀 :D. Nicméně, viděla jsem krásný chrámy, samý budhy, a taky chrám jedné významné rodiny (Lin), o které si musím někde ještě něco přečíst.

Rodový chrám rodiny Lin
Tohle máme kousek od školy

Ještě vám napíšu něco o jídle. Zamilovala jsem si tu knedlíčky plněné masem a zelím, jsou opravdu vynikající a jsou trochu podobné taštičkám, co si můžete dát v čechách ve vietnamské restauraci. Na ty chodím asi nejčastěji. Často si k večeři kupuju nudle nebo rýži, to je taková klasika. Taiwan je ale proslulý nočními trhy s jídlem, zatím jsme tam byli tedy jen jednou, ale stojí to za to. Mají tam spousta druhů jídla, které vám dají s sebou do igelitového pytlíku. Dokážete si to představit? Nudle, omáčku, masu… všechno to dávají jen do pytlíku, zajímavý. Na těchto nočních marketech se line takový zvláštní smrad, takhle smrdí jejich tradiční pochoutka, která má příznačný název „Stinky tofu“ 😀 Takže je to smradlavé tofu, prej je to výborný, ale úplně nevím, jestli to zvládnu ochutnat :D. Každopádně tofu je tu všeobecně hodně používaný a je to opravdu dobrý, musíme se to v čechách taky naučit jíst a hlavně připravovat!

Night market-jídlo kam se podíváš

A co mě čeká v příštím týdnu? Samozřejmě škola, a další business schůzky, ale krom toho jedeme na dva dny do Huisun Forest Area, hikovat do přírody, na to se obzvlášť těším :).

Cestování zdar

Blanka <3

0

Your email address will not be published. Required fields are marked with *.